JAK SE K NÁM DOSTAL
Před Františkem jsme pejska nikdy neměli, jelikož tomu nedovolovaly okolnosti jako malý byt.
To ovšem neplatilo o babičce, která měla podmínky na psa ideální - velký byt a dostatek pohybu. Tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme štěně. Maminky kamarádce se zrovna narodila štěňátka pouliční směsi ( voříšků ).
Když jsme se na pejsky jeli podívat, tak sotva jsme vlezli na jejich zahradu, tak jsme měli štěňátka div za krkem, jak dováděla.Jediný Fanoušek toho času ještě Jagger přišel jako poslední a pacičkou hrábl, že chce hladit...tím si nás získal.
Pejska jsme hned vezli nic netušící babičce. Babička měla zvířata ráda, ale jediné co kdy chovala byly kočky.
Když jsme jí štěně přivezli, tak se velmi zlobila, co nás to napadlo, že by se s kocourem co už má nesnesli...ječela tak, že se Fanoušek počůral.
Jediné možné řešení bylo si Fanouška nechat, ale tatínek neměl psi moc v lásce a nikdy psa nechtěl.
Hned potom co jsme přijeli domů, ¨tak tatínek nebyl zrovna 2x nadšen. Lehl si na zem a ukápla mu slza. František přišel a slzu mu oblízl. Od té doby nedá tatínek bez Fanouška ani ránu.
A babičku nemá dodnes rád. Jako by si to pamatoval.
Jméno František Dobrota dostal proto, že to je rodák z blízké vesnice.